19.12. - 20.12. 2020
Jeskyně č. 16 - Kadlecova
Průzkum jeskyně č. 16 (j. Kadlecovy)
Informace uvedené v tomto příspěvku jsou shrnutím poznatků, které zaznamenal v průběhu průzkumných prací J. Moučka a jedná se o první ucelený popis této jeskyně. V průběhu původních průzkumných prací byl z jeskyně č. 16 vyzvednut fosilní kosterní materiál. Ten byl dlouhou dobu uložen u J. Moučky. Aby nedošlo k jeho ztrátě nebo zničení a aby byly zachovány veškeré dostupné poznatky o této zajímavé lokalitě, byl materiál předán do Anthroposu (MZM), za účelem odborného posouzení. Zároveň byly předány i dostupné podklady jako nákresy profilů, mapy atd.
Lokalita je situována v západním svahu Sloupského údolí naproti skalnímu útvaru Hřebenáč (stráň nad čističkou odpadních vod). Nadmořská výška je přibližně 480 m n. m. Jeskyně č. 16 je tvořena korozně rozšířenou puklinou o šířce cca 40 až 60 cm. Výška vstupního portálu v době zahájení prací činila 1,4 m. Na šestém délkovém metru se chodba lomí z jižního směru doprava a po 2 m se opět vrací do původního směru a končí komínem s volnými prostorami v hlinitých sedimentech. Celková délka jeskyně je zhruba 12 m. Kromě zmiňované j.č. 16 jsou v blízkém okolí další dvě lokality bez registračního čísla. První z nich (j.č. 16/B podle našeho označení) leží 10 m jižně od jeskyně č. 16. Tvoří ji jediná menší prostora, která je spojena neprůleznými otvory s povrchem. Ve dně je jícen, který pravděpodobně souvisí s jeskyní č. 16. Ve stěně této prostory je směrem do masivu vyvinut neprůlezný kanál, kterým v letních měsících proudí studený vzduch ven. Východně od jeskyně č. 16 je ve skalním výběžku propástka hluboká 2,5 m. Propástka (j.č. 16/A) se stáčí ven do svahu údolí, kde je druhý vchod.
Podle popisu byl stav jeskyně před zahájením prací následující: jeskyně byla volně průlezná pouze do vzdálenosti 4 m a bylo zřejmé, že zde velkou část sedimentů přehrabala zvěř. Pokračování jeskyně bylo tvořeno pouze malou dutinou pod stropem. Před jeskyní byl vyhrabaný val tvořený černě zbarvenou zeminou s hojnými organickými zbytky a menšími vápencovými kameny (do vel. 0,5 m), ojediněle se vyskytly i úlomky okrově zbarvených konkrecí. Zde byly nalezeny evidentně holocenní kosterní pozůstatky zvěře. V dalším průběhu prací byl prokopán téměř celý vstupní úsek po koncovou prostoru na průlezný profil. Zde nasedala černě zbarvená zemina (místy evidentně druhotně promísená se staršími sedimenty) na poměrně tuhou okrovou zeminu s vápencovými kameny. V celém průběhu přední, osvětlené části chodby bylo v horní části okrově zbarvených zemin nalezeno velké množství kosterního materiálu. V naprosté většině se jednalo o kosti z končetin větších savců (kůň, nosorožec apod.). Největší koncentrace kostí byla v prostoru před prvním ohybem chodby. V dalším pokračování jeskyně byly kosti nalezeny jen ojediněle (jsou popsány dva kusy z koncového komína a tři ze spodní části chodby, přitom v přední části chodby byly nalezeny desítky kusů). Uložení kostí bylo ve většině případů paralelní s průběhem chodby a některé kosti byly ve vertikální poloze. Nálezová situace svědčí o tom, že k nahromadění kostí přispěla také voda proudící komíny do jeskyně.
Celkově z dokumentace vyplývá tento sedimentární profil (střední část úvodní chodby / zjednodušeno): černá hlína s hojnými organickými zbytky a vápencovými kameny do vel. 0,5 m. Pod ní akumulace větších kamenů s vkleslou hnědě zbarvenou hlínou. Tyto kameny lze označit jako ssuť vzniklou ústupem (zřícením) stropní části portálu. Následuje světle hnědá hlína s hojnějšími vápencovými kameny a dále přechod do okrově zbarvených hlín s konkrecemi, vápencovými kameny a nálezy kostí, níže terra rossa s valounky křemene a jemně písčitými polohami (z pohledu osteologických nálezů sterilní).
Z čistě speleologického hlediska je závěr provedeného průzkumu následující: na vzniku jeskyně č. 16 a dalších jeskyní ležících v její blízkosti se dominantním způsobem podílela srážková voda, která korozně rozšířila systém několika puklin. Vzhledem ke koncentraci těchto krasových jevů do výše uvedené nadmořské výšky a některým morfologickým znakům, ale nelze zcela vyloučit, že se jedná o fragment původně souvislých a rozsáhlejších jeskynních prostor. Ty mohly být vázány na blíže nespecifikovaný paleotok a dalším vývojem (ústupem svahů údolí atd.) byly odděleny a zahloubením údolí zcela vyřazeny z původní funkce. Odhalené sedimenty odpovídají pouze „poslední“ fázi vývoje, kdy k sedimentaci docházelo zejména v důsledku splavování povrchových hlín komíny a řícením. Je pravděpodobné, že v podobné výškové úrovni zde leží další vchody do jeskyní, dnes ovšem zasypané ssutí.
Osteologické nálezy v první fázi převzal prof. RNDr. Rudolf Musil, DrSc. Výsledkem jeho předběžného posouzení bylo konstatování, že na většině dlouhých kostí jsou dobře patrné ohryzy způsobené pravděpodobně jeskynní hyenou. Následně materiál převzala Mgr. Martina Roblíčková, Ph.D., která jej determinovala a odhalila některé důležité skutečnosti. Kromě výše uvedeného poznatku, že dlouhé kosti se do jeskyně dostaly činností dravce (v tomto případě asi hyeny i když její kosterní pozůstatky nalezeny nebyly) bylo zjištěno, že v souboru se nachází i lidské (holocénní) kosti (Mgr. M. Roblíčková PhD., ústní sdělení). V souvislosti s tímto zjištěním je možné uvažovat o více možnostech. Buď se do jeskyně dostaly při pohřebních praktikách, nebo se tam dostaly bez přičinění člověka a v tomto případě je tam mohl zatáhnout dravec. V každém případě během prací nebyly nalezeny žádné artefakty, které by svědčily pro první možnost. I když z pohledu odborné veřejnosti může být brán provedený průzkum jako nezodpovědný čin, je třeba brát v úvahu skutečnost, že práce nebyly vedeny hrubě, s cílem zbavit jeskyni sedimentů. Průběh prací i sedimentární profily J. Moučka citlivě zaznamenal, jeskyně zmapoval a materiál uchoval právě proto, aby tyto poznatky bylo možné využít. Práce vedl zásadně tak, aby ve vchodové části jeskyně zůstal kontrolní profil. Domníváme se, že je možné ho úspěšně využít k případnému záchrannému výzkumu.
Průzkumné práce na této lokalitě byly prováděny za účelem objasnění geneze jeskyně i přilehlé oblasti a také za účelem nalezení volných prostor pod západním svahem Sloupského údolí. Po stránce objevu nových prostor sice průzkum nevedl k pozitivním výsledkům, ale následně bylo zjištěno více zajímavých skutečností, které z této nenápadné lokality dělají v kontextu dalších jeskyní Sloupského údolí velmi zajímavý objekt.
Poděkování za konzultace a vstřícný přístup i pomoc s určením osteologického materiálu patří prof. RNDr. R. Musilovi, DrSc. z Masarykovy univerzity v Brně a Mgr. M. Roblíčkové, Ph.D., z Moravského zemského muzea (Anthroposu). Název jeskyně vznikl na památku tragicky zemřelého, bývalého člena Moravského speleologického klubu, Michala Kadlece.
Literatura:
ZVÍŘECÍ OSTEOLOGICKÉ NÁLEZY Z JESKYNĚ Č. 16
Archivní poznámky J. Moučky
Neruda P., Nerudová Z., Valoch K. (2007): Zpráva o revizním výzkumu jeskyně Puklinové v údolí Říčky, (Moravský kras). AMM, Sci. soc. 92, 79-102. Brno.