Moravský speleologický klub Holštejn

Objevy v Sondě pod Jedničkou

(ANEB JAK SE ŘÍKÁ, VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS...)

Sonda pod Jedničkou je pro členy MSK jistě tou nejvýznamnější jeskyní, kde byl dosud prováděn výzkum. Je to zkrátka jeskyně, která přímo souvisí se vznikem MSK a potenciál objevů zde byl vždy velký. Od objevu tohoto systému uběhlo letos na jaře 11 let. První fázi objevování lze ve stručnosti popsat asi takto: po průniku do Staré chodby, Hlinité síně a Krápníkového dómu následovaly relativně krátce za sebou objev Hlinité chodby s odbočkou později nazvanou Šaratice a objev Kalcitového dómu.

Z plazivky ke Kalcitovému dómu byl později objeven systém tzv. Řícených dómků, zvaný také Mamutí zával. Poslední větší objev se nám podařil právě zde, když jsme pod stropem uvolnili v závalu asi 4 m dlouhou sestupnou chodbu a pronikli do tzv. Balvanitého dómku. To se psal rok 2000. Od té doby i přes veškerou snahu a řadu akcí v různých závalech a úžinách nebylo objeveno téměř nic. Za zmínku snad stojí náročný postup o 6 m v komíně nad propadáním v Kalcitovém dómu. Zásadní zlom v poznání této výjimečné jeskyně nastal v roce 2008. O tom, co se vlastně odehrálo bude následujících pár řádků. Ale postupně...

v úvodu doslovný přepis zbádacího deníku MSK: Sobota dne 11.4.1998
"Byla vystrojena další propast a podařilo se objevit další chodbu o délce cca 33 m s dómem (Hlinitá chodba - pozn. autora). Na dně je suť a bahno. Další pokračování je nutno rozšířit. Průvan vyráží zúzké pukliny ze dna. Sobota dne 18.4.1998 - Bylo proniknuto dále asi o 7 m a o 7 m dolů pod spodní Hlinitý dóm (chodbu - pozn. autora). Podařilo se objevit asi 7 m dlouhý úsek s meandry a malý dómek s krápníky. Průvan je slabý, dál pokračuje úzká puklina."

Tehdy objevená odbočka ještě neměla žádné pojmenování. v rámci občasných exkurzí zde byly pouze pozorovány průvany. K opravdovému bádání zde došlo až v roce 2001, kdy bylo zahájeno hloubení sondy před průvanovou puklinou. Tehdy vznikl název těchto prostor - ŠARATICE. Nepřímo se váže jak k morfologii, tak k sedimentární výplni této odbočky...

Bádací akce zde probíhaly většinou formou zápasů v bahně, nevítaným zpestřením byly bahenní koupele, když sondu vyplnila voda stékající zvyšších pater. Bylo zde vyzkoušeno mnoho variant těžby. Náročnost způsobená hlavně nemožností ukládat polotekutý materiál přímo v Šaratici činila toto bádání téměř neúnosným. Nebýt průvanu, asi by zde k žádným větším akcím nedošlo.

Na jaře roku 2008 proběhla jedna zobvyklých kontrol, při které bylo z čelby vytěženo několik bahnitých hromádek. Za průvanovou puklinou se vyrýsovala nízká, ale přece jen větší prostora. Bylo vidět, že strop už dál neklesá. Toto byl jasný impuls k zahájení intenzivního bádání. Šlo prostě o to “ buď teď a nebo nikdy “ buď postoupíme a něco objevíme, nebo jsme tady skončili.

Během několika srpnových akcí vše nabralo rychlý spád. Sondu jsme prohloubili, zpevnili stěny a vytvořili 2 stupně k ukládání bahna. Část vody a bahna byla opět transportována celým úsekem Šaratice až do Hlinité chodby. v této chvíli bude asi výstižnější bádací deník MSK: 9.8.2008 “ Sonda pod Jedničkou “ Šaratice - po zabezpečení haldy a vzniku 2. stupně začaly práce na zvětšení průlezu za úžinu. Ze stropu se podařilo urazit pár břitů, což pomohlo o 30 cm. Pak už stačilo jen zpolohy vleže odrýt několik lopatek hlíny a bylo jasné, že profil je bez problémů průlezný.

Cesta do objevů byla volná. Toho dne byl objeven komín na příčné puklině, kde se podařilo vylézt do výšky cca 8 m a bylo konstatováno volné pokračování. v přímém směru u dna (v čelní stěně) se ukázala další úzká puklina se silným průvanem a za ní velká prostora s ozvěnou...

Hned následující den se podařilo v komíně dolézt k oknu, které ústilo do dómovité prostory. Současně s lezením komína byla prokopávána úžina za Šaraticí, kterou jsme nakonec překonali japonským způsobem, tedy z obou stran. Tak byl objeven dóm za Šaraticí. Radost zobjevů byla samozřejmě velká, ale vzhledem k pokročilému času jsme jen obhlédli možnosti dalšího postupu a vydali se na povrch. Další objevné postupy se odehrály v průběhu dvou posledních srpnových dnů, kdy se podařilo objevit prostory za krápníkovým oknem a prostory v komíně u stropu dómu. Poslední zmíněné předčily naše očekávání, protože řeší jednak další postup, záhadu průvanů i dílčí otázky geneze jeskyně. Délka nových objevů se pohybuje v desítkách metrů, více budeme vědět po zmapování.

Bádání v těchto místech obnáší některá negativa zdůvodu kterých jsme se rozhodli obnovit práce až s příchodem teplejšího počasí v roce 2009. Jde hlavně o nevyhnutelné mytí výstroje, které obvykle zabere i 2 hodiny, což by v zimním období prováděl jen pomatenec. Návrat do objevů v roce 2009 se už odehrál a v této chvíli je jasné, že naše snaha bude korunována úspěchem. Co nás vlastně čeká sami nevíme, ale o výsledcích budeme informovat. Pro přiblížení situace: silný průvan, ozvěna a za 3 m dlouhou chodbičkou je vidět další větší prostora...

Poznámky ke genezi jeskyně na základě nových objevů

Práce v Šaratici nebyly samozřejmě prováděny jen tak naslepo (pokud pomineme pulzující průvany). Při zhodnocení funkce jednotlivých prostor Sondy pod Jedničkou na základě morfologie a geologie se toto místo jevilo jako perspektivní zdalších důvodů. Odtok vody směřoval od ponorů mimo jiné do Hlinité chodby a Šaratice. Šaratice a navazující prostory mají charakter freatických kanálů s dobře zachovanými facetami. Celý úsek lze považovat za prostory související se sifonem, který je v současnosti patrně kompletně zaplněn sedimenty a ležel v hloubce cca 412 m n. m. Jde v podstatě o přepadové kanály, které odváděly přebytek vody za sifon. Nižším kanálem je Šaratice, vyšším je Tobogán, který propojuje Hlinitou chodbu s Šaraticí.

Směr odtoku vede pod Hlinitou síň a Sysifův komín kam zase směřuje odtok ze Staré chodby a Spirálové propasti. Koncentrace vody byla tedy někde v místech za Šaraticí. Dalším důležitým faktorem je tektonika. v Sondě pod Jedničkou se výrazně projevuje směr SSV/JJZ (kliváž). Prostory za Šaraticí jsou téměř pod Hlinitou síní, kde se kříží více poruch (Z/V, SZ/JV). Úsek Šaratice se stáčí do směru Z/V a proto zde byla určitá šance, že se napojíme do nějakých prostor ve směru SSV/JJZ.

Zhodnocení: Dóm, který jsme objevili leží na linii SSV/JJZ a v jeho čelní stěně je dobře patrná porucha, která nás přivedla k jeho objevu. Na této poruše směřující opět k západu je vytvořeno propadání i část prostor v komíně u stropu dómu. Prostory v komíně svědčí o silném proudu vody, jsou zde zachovány facety a na římsách místy zůstaly valouny kulmských drob. Tyto objevy konečně vyřešily otázku hypotetických prostor pod Hlinitou síní. Zde byly zmáhány velmi nebezpečné závaly se silnými průvany. Tudy však cesta nevedla. Dnes můžeme v Hlinité síni pozorovat jen úzkou puklinu s průvanem, ovšem dnes víme odkud vane...

Dostali jsme se do prostor kudy proudila velká část vod v době, kdy byla tato jeskyně aktivním propadáním Bílé vody.

K článku je zřízena samostatná galerie zde.

Orientační mapa j. 510/A. Červeně je označen prostor za Šaraticí, kde došlo k objevu.

(na mapě nejsou zahrnuty všechny prostory)