Moravský speleologický klub Holštejn

Osobnosti: Jiří Moučka

Jiří Moučka

(1942-2002)

Jiří Moučka se narodil 24. února 1942 v Bílovicích nad Svitavou v rodině řidiče. Jako vyučený tesař nastoupil do rudného průmyslu, později pracoval jako střelmistr na různých šachtách v okolí Dolní Rožínky. Jeho dalším působištěm byl geologický průzkum, v rámci kterého sjezdil celou republiku. Byla to obrovská škola života, škola praktických dovedností i teoretických znalostí. Ale jen pro ty, kdo je dokážou využít. A Jiří Moučka k takovým patřil.

Od sedmdesátých let žil s rodinou v Holštejně, v létech 1992 98 zde působil ve funkci starosty obce. Velmi se zasloužil především o celkovou plynofikaci vesnice.

Snad nejviditelněji se Jiří Moučka zapsal do obecného povědomí svými aktivitami v oblasti speleologie. Poprvé se objevuje v podzemí Moravského krasu v pouhých patnácti letech. Naposledy vstoupil do jeskyně dva týdny před svou smrtí. Za pětačtyřicet roků aktivní speleologie se stačil stát živoucí legendou, známou i za hranicemi republiky. Obrovské znalosti, nashromážděné především prakticky, s lopatkou a kladivem v rukách, pravidelně vydávaly své plody v četných objevech nových jeskynních prostor. Zajisté měl často i štěstí, ale Pasteurova slova Náhoda přeje jen připraveným, mají i zde svou platnost. Moučkovy objevy a prolongace podzemí se počítají na desítky. Je nemožné všechny vyjmenovat, zřejmě ne o všech se ví.

Ještě před vojnou se angažoval v rámci Speleologického kroužku ZK Adast na lokalitách Křtinského a Josefovského údolí ve střední části Moravského krasu. Skupina učinila významné objevy v Barové jeskyni a v Býčí skále. V období vojenské služby, v roce 1960, se část kroužku a s ní i Jiří Moučka objevuje na Holštejně. A právě zde Jiří zakotvil navždy. Nejprve speleologicky, později i rodinně. Tady nadešla největší žeň jeho úsilí. Začala objevem Keprtovy chodby ve Staré Rasovně a pokračovala objevnými pracemi na závrtech lokality v Sýčkách. V roce 1966 klub, který Jiří v této době již vede, objevuje Holštejnskou jeskyni, zřejmě nejdůležitější prostoru severně od Přítokové chodby Staré Amatérské jeskyně.

Následují průkopové práce na závrtu č. 68 před Holštejnskou jeskyní a objevy propasťovitých prostor pod závrty náhorní plošiny mezi Holštejnem a Šošůvkou. Na všech má Jiří Moučka více než lví podíl.

Byl vůdčím typem. V roce 1977 byl jedním z iniciátorů založení České speleologické společnosti, zastřešující všechny tehdejší jeskyňářské kluby. V devadesátých létech se však s ČSS ideově rozešel. Založil vlastní skupinu, nejprve při Osvětové besedě OÚ Holštejn, později přímo pod Obecním úřadem v Holštejně. S partou mladých nadšenců opět zúročuje své přebohaté zkušenosti. Objev jeskynních prostor v tzv. Sondě pod Jedničkou přišel pro mnohé speleology jako blesk z čistého nebe. Souběžně vzniká občanské sdružení Moravský speleologický klub. V r. 2000 následoval překvapivý objev Nové jeskyně nad Novou Rasovnou, významný pro poznání systému propadání Bílé vody. Tento objev byl později Jiřímu Moučkovi a jeho klubu upírán. V témže roce dochází také k poslednímu velkému objevu Jiřího Moučky, znovuobjevení systému říčních chodeb a propastí v lomu Velká Dohoda, odborníky dávno pohřbeného. Jednou z vůbec posledních lokalit, které navštívil byla jeskyně Michalka, kde organizoval práce na znovuotevření jeskynních prostor na zdí sýrárny.

Archeology je značně ceněn Moučkův nález z roku 1992. Jde o objev středověké vápenky na předhradí hradu Holštejna, která je datována do 14. století. Vápenek podobného typu je zřejmě v okolí více, tato je však ojedinělá zachovalým zdivem.

Hlíně a kameni zůstal věrný celý život. V devadesátých létech založil firmičku o dvou lidech, jež se zabývala výkopovými pracemi a hloubením studní. Do předčasného důchodu odešel ze zdravotních důvodů ve svých 58 letech.

I když jeho působiště bylo na Holštejnsku, angažoval se i mnohde jinde. O jeho zkušenostech a odborných znalostech se vědělo, a tak za ním přicházeli pro radu jeskyňáři z celé země. Každému dokázal pomoci.

Jiří byl z rodu poctivých dříčů, zdánlivě neúnavných. Dřel v zaměstnání, dřel o víkendech v jeskyních. Legendárním se stal jeho výrok: Přes týden kopu studny, abych nevyšel ze cviku pro víkendy, přes víkendy kopu v podzemí, abych nezapomněl jak se kopou studny. Stálá fyzická námaha se v ruku v ruce s psychickým vypětím, způsobeným jeho četnými aktivitami, podepsaly na jeho zdraví. Tělo postupně více a více pokulhávalo za jeho mladistvým duchem. Měl nemocné srdce, jeho problémy se spíše zhoršovaly než lepšily. Věděl to, ale nedbal. Dřel dál. Dost možná to byl vzdor veškeré logice projev pudu sebezáchovy. Tušil, že jeho neposedná duše by nějaký odpočinek nesla jen velmi špatně. Ke svým šedesátinám obdržel mimo jiné vycházkovou hůl. Smál se tomu a těšil se jak ji bude prohánět po milovaném krasu. Už k tomu neměl příležitost. Svíce, která mu hořela tam dole v jeskyni tiše dohořívala. Týden po oslavách narozenin jej sklátila mozková mrtvice. O sedm dní později, 29. března 2002, dotlouklo i jeho nemocné srdce.

Jiří Moučka zůstane v paměti jako člověk připravený neustále pomoci radou a zkušeností komukoliv. Navždy bude vzorem pro mnohé generace speleologů, ať už těch, kteří se u Mouky zaučovali po praktické i teoretické stránce, či těch ostatních, kteří využívali plodů jeho práce. Zůstane navěky zapsán ve vápencových skalách Moravského krasu.

Autorem textu je M. Šimek, úpravy provedl J. Mrázek.

Fotografie k tomuto článku jsou zde