obec Holstejnnase i jine lokalityfotogalerie

Jeskyně v lomu Velká dohoda


Znovuobjevení Jeskyně v lomu Velká dohoda bylo pro některé jeskyňáře a odborníky, jako blesk z čistého nebe. Občas prosakující zprávy o objevech z roku 1953 mnozí považovali za bajky. Většina ostatních byla přesvědčena, že pokud skutečně nějaké jeskyně existovaly, jsou dávno odstříleny lomem. Je zajímavé, že tehdy významný objev upadl tak rychle v zapomnění. Téměř padesát let nikdo nic nevěděl. Až najednou... Samozřejmě, znovuobjevení systému Moravským speleologickým klubem nebylo až zas tak náhodné. Stálo to mnoho úsilí při pátrání po pramenech a při přípravě celé akce. Ovšem výsledek stojí za to.

Historie znovuobjevení jeskyně

V rámci pokračujícího mapování a průzkumu v oblasti Plániv a v souvislosti s řešením problematiky Nové Rasovny, zaměřil MSK v roce 2000 pozornost i na zrušený kamenolom vápenky Velká dohoda. O jeskyni v lomu uveřejnil první speleologickou zprávu M. Fabík v Československém krasu, vydaném v Brně roku 1954. V článku byl publikován půdorysný plán jeskyně spolu s popisem prostor a dvěma fotografiemi jejichž autorem je F. Musil (zde přiložené poskytl Francimus).

mapa fabik

Lokalizovat místo původního vchodu do jeskyně v areálu lomu se dle fotografie nepodařilo. Starší informace z 60. let 20. století se v informacích o poloze jeskyně a jejím rozsahu značně rozcházely. Z exkurzní zprávy bývalé SSPVP Spel.klubu Brno vyplývalo, že v září roku 1963 sestoupili v severovýchodní stěně lomu Lipovecké vápenky do propasti 50 m hluboké, končící na dně úzkými trativody směrem k Rudoleckého propasti. Vladimír Dolníček, vedoucí bývalé Jedelské skupiny Spel. klubu v Brně rovněž uvádí, že propast se měla nacházet v SV části lomu, ve svahu naproti svážné kolejové dráze do pece vápenky. Jiří Moučka sestoupil někdy počátkem šedesátých let do malé, asi 2 až 3 metry hluboké propástky, ležící ve dně v SV části lomu. Propástka přecházela do klenuté chodby na obou koncích po dvou metrech ucpané sutí. Vzhledem k neochotě pracovníků lomu nebylo možno provést podrobnější průzkum. Po ukončení těžby v lomu a zrušení vápenky byly lomové stěny zesvahovány a lom opuštěn. V západní části lomu, ve stěně asi 2,5 metru nade dnem zůstalo zachováno torzo 2,5 m hluboké propástky, ucpané ostrohrannou sutí. Stěny propástky nesou stopy korozívní činnosti vody se sintrovými náteky. Vzhledem k technologii dobývání vápence a postupu těžby v lomu se předpokládalo, že většina jeskyně byla postupně odstřílena a propast zasypána. Srovnáním popisu jeskyně od M. Fabíka a informací o charakteru a poloze propasti lze s pravděpodobností konstatovat, že propástka, kterou Jiří Moučka v šedesátých letech navštívil, byla zbytkem komína, označeného M. Fabíkem v textu jeho článku číslem (5). Tento komín ústil do odstřílené části horního patra. Zprávy od Plánivské a Jedelské skupiny vzhledem k datu (1963) pojednávají zřejmě o zcela jiné nastřelené jeskyni. Vzhledem k postupu těžby v lomu je pravděpodobné, že odstřely probíhaly roku 1963 někde proti svážné dráze. Protože tehdy se již užívaly clonové odstřely na celou výšku stěny, bylo ústí chodby rychle zničeno.

Po dohodě s majitelem lomu bylo v září roku 2000 v SZ části lomu provedeno pokusné virgulové měření, které naznačilo možnost zkrasovění na větší ploše. Po udělení souhlasu majitele lomu ing. E Tomáška se zahájením průzkumných prací (a dohodě se ZO ČSS 6-16 Tartaros, která pro zaneprázdnění na jiných lokalitách zde nepředpokládala vlastní průzkum), zahájil Moravský speleologický klub dne 4. Listopadu 2000 průzkumné práce vyklízením suti z malé propástky v SZ části lomu. Šlo o ověření teorie, zda propástka ústí do staré říční chodby horního patra. Výplň vstupní propástky o hloubce asi 2,5 metru byla tvořena rozstřílenou ostrohrannou sutí s kusy dřev a směrem do hloubky přibývalo větších kamenů. Po vyklizení byla v hloubce 3 m nalezena stará polní lopatka, grace, rozbitá helma a plstěný klobouk. V těchto místech byly také zastiženy původní výplně jeskyně, tvořené korodovanými vápencovými kameny a kusy sintrů ve žlutočervené písčité hlíně. V hloubce 5 m od ústí propástky bylo dosaženo skalního dna a dále pokračovala k JZ 5 metrů dlouhá, nízká, plazivková chodba - tlakový kanál o průměru cca 60 cm, dle stop v minulosti zčásti prokopávaná. Na konci chodby byl zaklíněn velký balvan. Těsně za ním bylo dne 19.11.2000 nalezeno ústí puklinové propasti. Dle pádu kamene byla hloubka odhadnuta na dvacet metrů. Dne 25. Listopadu 2000 byl proveden první sestup do hloubky 25 metrů a propast pokračovala dále. Na dně bylo vidět kusy dřev a fošen ze staré výdřevy. Z nálezové situace bylo patrné, že jsme vnikli do prostor již dříve známých, ale dosud ověřený úsek neodpovídal publikovanému popisu prostor od M. Fabíka z roku 1954. Rovněž prolezená propast rozhodně nebyla původním vstupem do lokality. Dva členové MSK sestoupili dne 1. 12. 2000 na dno propasti a provedli předběžný průzkum. Celková hloubka propasti byla odhadnuta na 35 metrů. Na dně se prostory větví do kříže ve směru hlavních dislokací. Vůdčí osa nalezených prostor ve směru SZ-JV je z velké části již dříve prokopána, našlo se množství zbytků staré výdřevy a stopy po uložených kolejnicích. Směrem k SV pak vede další chodba, přecházející do mohutného komínu. Všude jsou patrné stopy po dlouhodobé činnosti. Podařilo se nalézt směr původního přístupu do jeskyně, který je nyní odstřelen a zavalen. Na stěnách byly nalezena část starých měřičských bodů, řada nápisů a iniciály jmen s daty kolem roku 1953. Předběžně ohledaný prostor byl podstatně větší než na původním plánu M Fabíka, avšak potvrdil, že se skutečně jedná o spodní patro původní jeskyně. Od prosince 2000 jsou postupně vystrojovány prostory, prováděn základní průzkum a mapování lokality za účasti členů Moravského speleologického klubu, ZO ČSS 6-16 Tartaros, ZO ČSS 6-10 Hluboký závrt, F. Musila mladšího a dalších. Členové skupiny Tartaros bezprostředně vyrobili a osadili bránu na vstupní propast do jeskyně.

Souběžně s průzkumem bylo zahájeno detektivní dohledávání informací o lokalitě. Dodnes o ní převládal názor, že byla celá odstřílena a zbytek zavalen. Jen díky nestoru amatérských jeskyňářů Janu Balákovi, jednomu z posledních žijících členů Absolonovy skupiny se podařilo sehnat původní, dnes již naprosto unikátní dokumentaci lokality z doby objevu. Originál dokumentace, tj. plán jeskyně, popis prostor a fotodokumentace jsou pravděpodobně uloženy v pozůstalosti prof K. Absolona. (Je ovšem zajímavé, že ani on nikde ve svých později uveřejněných pracech lokalitu nezmiňuje, přestože je na první pohled jasné nakolik je důležitá pro paleogenezi oblasti). V době objevu jeskyně, tedy v roce 1953, se jednalo vzhledem k poloze lokality o významný objev prostor ve směru předpokládaného odvodňování Bílé vody mezi Novou Rasovnou a Macochou (připomínáme, že tehdy jediný: po Spirálce, 13C nebo Amatérské j. nebylo ještě ani vidu ani slechu). O významu prací, prováděných v tehdejší době pracovníky Moravského krasu a výzkumnou skupinou K. Absolona svědčí i uveřejnění řady článků v dobovém tisku, včetně zahraničního. O to zarážející je skutečnost, že dlouhých 46 let poté se o jeskyni nemluvilo a ani žádná z odborných institucí neprojevila sebemenší náznak zájmu o provedení dalšího průzkumu ve vztahu k nově dosaženým objevům v trase podzemní Bílé vody.

Na základě dosud zjištěných skutečností byl v lomu orientačně vytyčen průběh ztraceného horního patra původní jeskyně a dne 3.12.2000 bylo v počvě lomu zahájeno hloubení sondy. Ta potvrdila písčitohlinité výplně ve zbytku odstřílené jeskyně. Ve 2,5 m byly zastiženy vrstvy jílů, písků a dobře opracovaných štěrkopísků, které rozhodně nemohly pocházet z činnosti lomu. Po vytýčení předpokládaného průběhu horní chodby bylo jasné, že v lomové stěně by oproti předpokladům mělo být zachováno torzo horního patra. Po vykopání několika sond při úpatí lomové stěny se dne 29.12.2000 skutečně podařilo členům MSK Jiřímu Moučkovi a Pavlu Horáčkovi ml. nalézt portál zbytku horního patra jeskyně. Po jeho uvolnění se jeskyňáři dostali chodbou do vzdálenosti asi 60 m od vchodu, kde se strop nořil do sedimentů. Profil horní chodby i její celkový charakter překvapil svými rozměry. Jedná se totiž o typickou říční chodbu modelovanou vodním tokem o nikoli bezvýznamné vydatnosti, na několika místech byly nalezeny náznaky sekundárních propadání. Zřejmě jde o komunikaci s labyrintem již dříve objeveného spodního patra. Po souhlasu majitele pozemku lomu s uložením materiálu bylo neprodleně zahájeno odkrytí celého ústí chodby pro umožnění dalších prací na lokalitě. Ústí bylo provizorně uzavřeno bránou a utěsněno proti vymrzání. Současně byla učiněna dohoda obou zúčastněných skupin o spolupráci při dalším výzkumu. Níže jsou přiloženy mapy, které ukazují stav systému k roku 2001. Dnešní podoba jeskyně je samozřejmě jiná a to především na konci Horizontu a ve Středním patře. K celkové situaci není připojena Balákova propast - o ní více na konci.

Mapa Horizontu


Horizont - mapa jeskyně

Historie objevení jeskyně v roce 1953

Jeskyně v Lipoveckém lomu Velká dohoda byla objevena dělníky kamenolomu po odstřelu skalní stěny dne 28.8.1953. První informativní průzkum jeskyně provedli Otta Ondroušek, Jan Balák a dr A. Hlava , za přítomnosti RNDr Pokorného, tehdejšího ředitele Moravského krasu Jindřicha Hudce a T. K. Divíška. Přední část horního patra jeskyně dosahovala šířky až 4 metry a dala se volně procházet. Při druhé exkurzi dne 5. 9. 1953 byla za účasti O. Ondrouška, J. Baláka a dr A. Hlavy prolomena balvanitá ucpávka na dně podzemního závrtu a objevena "Ústřední propast". Na jejím dně bylo lokalizováno místo odtoku vod.  Šlo o dnešní spodní patro jeskyně. Další práce na uvolňování prostor zahájilo na dně propasti 5 zaměstnanců Moravského krasu. Upravili přístup do propasti a dále prokopávali sedimenty ucpanou chodbu na 11 metrů daleko. Práce, probíhající za nedostatku vzduchu, vedly k objevení dalších volných prostor s komíny. Dále zaměstnanci Moravského krasu prohlubovali chodby svažující se k SZ. Pro usnadnění transportu vykopaného materiálu byly v této části instalovány kolejnice a použity vozíky. Stopy po kolejích byly MSK nalezeny. Pro obtížnost prací a trvalý nedostatek vzduchu zde však Moravský kras další výzkum zastavil. V dalším průkopu na 16 m daleko a opět za nedostatku vzduchu pokračovali dobrovolně a z vlastní vůle průvodci ze Sloupsko - Šošůvských jeskyni ve složení: Karel Štrajt, Čeněk Bezděk a Josef Meluzín. Na jaře roku 1954 však Moravský kras všechny práce v lomu zastavil. Vedení lomu pak zahájilo postupnou těžbu v prostoru jeskyně. Dne 22. 8. 1954 již byla přední část jeskyně za vchodem odtěžena. Z této doby se dochovala fotografie původního stavu lomu od Jana Baláka. Autor tohoto článku děkuje Janu Balákovi, všem jednotlivcům a organizacím za laskavé poskytnutí podkladů. Hlavně díky jim bylo umožněno doplnění "ztracené" části historie bádání v Moravském krasu.

Původní mapa jeskyně - stav roku 1954:

Velká dohoda - mapa z roku 1954

Znovuobjevení a prolongace Balákovy propasti

Z informací od J. Baláka a na základě mapových podkladů bylo jasné, že s reliktem odstříleného horního patra musí být zachována také jedna z nejzáhadnějších propastí systému Velká dohoda. V roce 1953 byla prozkoumána J. Balákem, který sestoupil do hloubky zhruba 15 m a zastavil se u úžiny za kterou vedlo viditelné pokračování. Vhozené kamení se jen výsměšně odráželo od stěn... V dubnu roku 2001, souběžně s průzkumem ostatních částí systému Velká dohoda, bylo na dně lomu vytýčeno místo, kde se měla propast nacházet. Po odstranění 3 m vrstvy suti byl odhalen úzký jícen a kontrolní sestup potvrdil, že se jedná o hledanou Balákovu propast. V hloubce 4 m se však nacházela suť, kterou bylo nutné odtěžit, což si díky úzkému profilu vyžádalo několik akcí. Naštěstí se nepotvrdila myšlenka, že je propast ucpaná sutí až na dno a po 2 m bylo možné opět pokračovat v prolongaci. Na dně nás skutečně čekal pohled do úžiny, za kterou propast pokračovala. Úžinu jsme se rozhodli technicky vyřešit hned jak to bude možné. S tímto problémem nám ochotně pomohli kolegové z Babické speleologické skupiny, za což jim patří ještě jednou dík. Následné objevování odhalilo sestupné pokračování propasti do hloubky 8 m. Odsud jsme se pak dostali krátkým horizontálním úsekem do větší prostory s velkým komínem, jež dostal později název Šmoulí komín. Podrobným ohledáním bylo zjištěno, že stěny prostor se téměř na všech místech noří do sedimentů. Oproti očekávání nebyl postup nějak dlouhý, ale pro poznání jeskynního systému poměrně významný. Perspektiva dalších objevů zůstává otevřená díky nízké prostoře směřující ze dna k JV. Celková hloubka propasti je téměř 25m a délka polygonu 65 m. Pro doplnění situace je nutné uvést, že všechny tři vertikály (viz. mapa) souvisely s dnes odstříleným horním patrem.

Související odkazy: