19.12. - 20.12. 2020
Nová Rasovna
První zmínky o Nové Rasovně nacházíme v archívech rájeckého panství. Tehdy se na přání starohraběte Salma (1833) vypravili do podzemí dva horníci. Pronikli až k tůni na začátku Hlavní chodby. V létech 1852 až 1858 působil na lokalitě dr. J.Wankel. Prozkoumal asi 330 metrů chodeb až po Macošský sifon. Na jeho popud vyhotovil naddůlní ing Mládek poměrně přesnou mapu, v mnoha ohledech dodnes platnou. V roce 1899 začíná v oblasti pracovat profesor Karel Absolon. Tehdy známé chodby Nové Rasovny v několika letech prolonguje zhruba trojnásobně když objevuje Střední a Horní patra, chodbu Mariánovskou a Komínovou a prodlužuje tehdy známé části chodeb Lipovecké a Spojovací. Další významný postup dosáhl v letech II. Světové války místní mlynář R.Vaňous - pronikl daleko chodbou Lipoveckou a objevil ohromný hlinitý dóm, který dodnes nese jeho jméno. Nové prostory byly v roce 1947 zmapovány, ve světle dnešních znalostí nutno podotknout, že ne zcela přesně.
Mezitím měnila Nová Rasovna postupně svoji tvářnost. Již v meziválečném období docházelo k zanášení Hlavní chodby štěrkovými sedimenty, a to až do výše 8 - 10 metrů. Průstup ponorem do systému povodňových chodeb se tak velmi ztížil, v závislosti na vodních stavech mnohdy i znemožnil. Hlavní přístupovou trasou lokality se tak postupně stala Kolmá propast, ústící na povrch nedaleko silničního tělesa. Dne 11. 8. 1965 došlo navíc ke zřícení části skalního převisu nad ponorem, čímž se tradiční vstup prakticky zcela uzavřel. V roce 1973 začala na lokalitě působit Holštejnská výzkumná skupina. Dochází k prolongaci Mariánovské chodby, Středních a Horních pater a ke zmapování sestupné části až po Macošský sifon. Po několika letech snažení se potápěči M.Hotovi ze ZO ČSS Geospeleos daří 21. 5. 1985 proplavat Macošský sifon a vynořit se ve známých prostorách jeskyně Spirálové, čímž se povedlo prostoupit povodňovou částí odtoku podzemní Bílé vody ( aktivní tok je dosud neznámý). Roku 1995 začíná na systému Nové Rasovny působit Moravský speleologický klub. Daří se dále prolongovat Mariánovskou chodbu, která je následně podrobně zmapována a její polygon je propojen s jeskyní Příční, na níž MSK pracoval souběžně s Novou Rasovnou. Jsou prozkoumávány a mapovány kritické úseky puklinových chodeb horních a středních pater pod tělesem silnice. Práce na ostatních částech jeskyně jsou na přání Správy CHKO omezeny na pouhé sledování vodních a sedimentačních stavů. V roce 2000 jsou veškeré práce na lokalitě Nové Rasovny zastaveny a systém je dán do konzervace.
Popis:
Jeskyně číslo 551, 551/A - Nová Rasovna je ponorový systém s propasťovitou vstupní částí, sestupující až na úroveň spodních krasových vod, to znamená zhruba na kótu 410 m nad mořem. Samotný ponor a na něj navazující Kolmá propast jsou spojující částí celkem třípatrového systému chodeb. Horní patra se dělí na jižní větev s bohatou krápníkovou výzdobou a větev severní, tvořenou na úzkých a vysokých puklinách tektonického původu. Na těchto dislokacích je též vytvořeno tzv. Střední patro se zajímavou erozívní modelací, rozlehlými chodbami a vysokými komíny, komunikujícími přes závaly se severní větví horních pater. Celý sytém horních a středních pater se točí kolem centrální Kolmé propasti a tvoří geneticky mnohem starší odvodňovací jednotku než je samotný ponor Bílé vody. Na Kolmou propast dole navazuje spodní úroveň Nové Rasovny, vytvořená na dlouhých a poměrně rozlehlých chodbách povodňového charakteru. Tyto chodby striktně dodržují směry hlavních tektonik oblasti, tzn. Z-V a SSV-JJZ. Opět jsou geneticky starší než samotný aktivní ponor. Ten vznikl v podstatě pirátsky - provalením se povrchového toku Bílé vody do již předtím jiným podzemním tokem vytvořeného systému.