Moravský speleologický klub Holštejn

Sonda pod Jedničkou

Historie

Jeskyně, zvaná pracovně Sonda Pod Jedničkou, se bezesporu řadí k nejvýraznějším úspěchům jeskyňářů z Moravského speleologického klubu. Historie jejího hledání je ovšem dlouhá... Jako první uvádí lokalitu do literatury K. Absolon krátkou zmínkou o dvou úzkých propástkách vedle sebe. K faktickým pracem zde však dochází až za působení Keprtovy jeskyňářské skupiny. Krom objevu jeskyně Nezaměstnaných se klubu podařilo rozšířit a vyklidit propástku až do hloubky asi 12 metrů. Další práce byly tehdy zastaveny z důvodu nálezu munice z období druhé světové války.

Ticho na lokalitě trvá - až na krátké vyjímky v souvislosti s přeměřováním - až do roku 1970. Tehdy započala Holštejnská výzkumná skupina, vedená J Moučkou, s uvolňováním ucpaného pokračování. V 16 metrech se otevřely úzké prostory se silným průvanem. Koncem roku 1970 už měla propast 27 metrů, ale pro příliš úzké prostory a labilitu vchodové části aktivity na lokalitě postupně umlkaly. Pozornost jeskyňářů se následně zaměřila na pozorování okolí jeskyně č. 510. Na základě sondáže mastného fleku pod původní lokalitou bylo rozhodnuto o hloubení průzkumné šachty, označené číslem 510/A. Do roku 1990 dosáhli členové HVS hloubky 15,5 metrů.

Po rozštěpení skupiny připadla lokalita ZO ČSS 6-15 Holštejnská. Ta pokračovala v hloubení až do hloubky 28 metrů přičemž se jí prolezením extrémní plazivky na příčné puklině podařilo objevit úzké, ale poměrně vysoké prostory v délce asi 18 metrů - tzv "Komín U uskřípnutého". Pro extrémní zúžení dna propástky a nemožnosto transportovat materiál z nově objevených prostor práce na lokalitě postupně ukončila.

Roku 1996 získala povolení průzkumných prací na lokalitě č. 510 druhá z následnických organizací původní HVS - Holštejnská výzkumná skupina obce Holštejn (která v této době byla účelovým zařízením obecního úřadu na Holštejně), vedená J Moučkou. Pro katastrofální stav výdřevy bylo rozhodnuto nepokračovat v hloubení původní šachty. Místo toho začali jeskyňáři vyklízet boční puklinu v hloubce asi 8 m. Již 30. května 1966 se podařilo bez problémů a poměrně pohodlnější cestou vniknout do prostor, objevených ZO ČSS 6-15. Celá přístupná část sondy byla zaměřena. Bohužel pro nedostatek místa nebylo možno pokračovat v uvolňování pukliny zde, bylo proto rozhodnuto založit novou šachtu ještě před začátkem objevených prostor, a to na křížení puklin, z něhož vycházel znatelný průvan. Nové hloubení sledovalo klikatý průběh puklin do hloubky až 33 metrů. Dále bylo pokračováno vyklízením suti z dislokace ve vodorovném směru na 15 metrů daleko. V té době už začal být transport vykopaného materiálu ze sondy na povrch velmi kritický. Naštěstí se dne 31. 3. 1998 podařilo proniknout do rozsáhlých, volných prostor. Jako první vstoupili do nově objevené jeskyně dva ze členů "Holštejnské výzkumné skupiny obce Holštejn" - Jiří Moučka a Jiří Procházka. Tímto datem také vzniká občanské sdružení "Moravský speleologický klub", do kterého se beze zbytku transformovala objevitelská skupina HVS obce Holštejn. Skončila tím poněkud tristní situace, kdy obě na Holštejně působící speleologické skupiny nesly podobný a často zaměňovaný název.

Mapa Jeskyně:

Popis prostor:

Sestupná část jeskyně je až do hloubky 33 metrů vytvořena na geologicky relativně mladých puklinách . Nelze vyloučit, že se jedná o druhotné rozpukání skalního masívu následkem zahloubení holštejnského údolí a odlehčením paty skalní stěny v tektonicky silně predisponovaném území. Výplně puklin jsou tvořeny převážně sutěmi z opadů stěn a řícení. Materiál je velmi málo opracován, hlinité výplně jsou převážně přeplavené. Zcela nahodile byly v hloubce asi 8 m nalezeny úlomky kostí.

Puklina, kterou došlo k objevu nových prostor v hloubce 33 metrů, je na tyto prostory víceméně kolmá a pokračuje masívem směrem do holštejnského údolí. Ve skalní stěně údolí pak tvoří výraznou dislokaci. První říční úroveň tvoří úsek chodby v nadmořské výšce cca 457 m. Stěny jsou modelovány tekoucí vodou s erozními výmoly a korozí stěn, podobající se jevům v horních patrech Sloupských jeskyní. Ve stropě chodby jsou dva komíny. Větší z nich dosahuje výšky necelých 30 metrů a je zakončen krápníkovou síňkou s vkleslými hlinitými sedimenty. Menší z komínů se tyčí v přední části chodby, měří asi 8 metrů a končí fatálním balvanitým závalem. Měřením bylo zjištěno, že zával je asi 6 m mocný a ústí do tzv. "starých objevů". Pod ústím komína je v chodbě druhotný ponor. Horní chodba má směr SSV - JJZ, na SSV konci - tedy směrem k údolí - je mohutný zával s výrazným průvanem. Právě zde je možno očekávat původní portál paleoponoru. Na JJZ konci chodby je malé sintrové jezírko s přepadem do propasti, jejíž ústí se otevírá ve východní stěně. Nad jezírkem je výše zmíněný třicetimetrový komín. Propast I, zvanou též "Spirálová", tvoří strmě ukloněná chodba o průměru cca 2 m a hloubce 12,5 metru. Ve dně přechází v Hlinitou síň, která je v úrovni dalšího patra jeskyně. Na konci Hlinité síně stává podle stop nadržená voda, ve stropě je komín, ústící do závalu ve dně vyšší úrovně. Ve stěně Hlinité síně se nalézá puklinové pokračování se silným, pulzujícím průvanem. Jde zřejmě o křížení dislokací, s předpokladem zóny úzkých, spletitých puklinových chodeb s vkleslými závaly, které však mohou komunikovat s dalšími prostorami. Průzkum tohoto místa dosud nebyl dokončen. V severním konci Hlinité síně byla vyhloubena sonda, která zastihla sedimenty ucpaný sifon s dalším pokračováním a volnými dutinami pod stropem. Sifon byl uvolňován na 4,5 metrů daleko. Ve výplni byly zjištěny sedimenty, připomínající neogén. Další sondy ve dně Hlinité síně zastihly pod bahnitými výplněmi balvanitý zával a volné, úzké trhliny ve stěně s průvany. V závalech byly nalezeny poměrně velké kusy kalcitu.

Další prostory jeskyně navazují úzkým průlezem ve stěně Spirálové propasti. Průlez ústí sedmimetrovou propastí do Krápníkového dómu. Nad propastí jsou úzké, puklinové komíny, které jsou v současnosti předmětem dalšího průzkumu. Ozdobou je 2 metry vysoký a 15 cm silný hůlkový stalagmit "Strážce", vrostlý do zaklíněného balvanu u stropu dómu. Samotný Krápníkový dóm má půdorys trojúhelníka na jehož obou koncích je sestupné pokračování. Celý dóm, podlaha i stěny jsou pokryty sintrovými kaskádami, náteky a slopcovými stalagmity. Ve východní části dómu je asi 6 m hluboká propástka se sintrovým jezírkem na dně. Nad ním k východu pokračuje šikmý komín, směřující k zasuťovaným dislokacím západního skalního valu holštejnského údolí. Další komín pokračuje k severu. V severní stěně Krápníkového dómu je ústí 10m hluboké puklinové propasti, která komunikuje s přibližně 25 dlouhou sestupnou Hlinitou chodbou, směřující k severu. Chodba je ukončena mohutným závalem. V hlinitých náplavech dna jsou výrazné, až 30 cm hluboké egutační jamky. Zhruba uprostřed Hlinité chodby pak v nejnižším místě zeje ústí další sestupné chodby, vracející se zpět pod Krápníkový dóm - po 15 m se rozšiřuje v malou síňku s brčkovou výzdobou. Celá tato chodba i její pokračování je silně zaneseno mazlavým bahnem. Z úžiny na konci vyráží průvan. Hloubka těchto prostor dosahuje 70 metrů pod úroveň vchodu do jeskyně. Chodba, klesající z Krápníkového dómu k západu, se po několika metrech lomí k jihu a přechází do sedmimetrové plazivky. Po překonání této úžiny, z níž vycházel silný průvan a byla slyšet ozvěna padající vody, se postupně podařilo objevit další mohutnou propast, hlubokou 15 metrů a ústící do dómu kruhového půdorysu o průměru 14 metrů. Tento dóm je zčásti vytvořen na kalcitech. Přes dno dómu směřuje od severu k jihu výrazné koryto v hlinitých sedimentech, končící v malém propadání pod stěnou. Ve stěnách Kalcitového dómu jsou vytvořeny mohutné 4 - 5 metrů dlouhé krápníkové vodopády, ze stropu visí stalaktit zhruba téže výšky. Jemu odpovídá stalagmit ze dna prostory. Další předpokládaný postup do hloubky činí zhruba 10 až 12 metrů, až na úroveň spodní vody v oblasti Holštejnska (viz sifon Rasovny + příslušný teoretický spád hladiny ). Dosud známý rozsah jeskyně naznačuje, že se jedná o vyšší patro nějakého velmi starého propadání z oblasti Holštejnska. Charakter prostor i poměrně výrazně definované úrovně chodeb otevírají možnosti studia paleogeneze odvodňování severovýchodní oblasti Moravského krasu. Současná geologická situace v lokalitě, výskyt četných a mohutných žil kalcitu, mohou vnést důležité poznatky do geologické stavby a vývoje celého území.

Tento text byl v částečné úpravě publikován v časopise Estavela, číslo 2. © Jiří Moučka, Milan Šimek, 1998,2001