19.12. - 20.12. 2020
Závrt 3 a ponorová oblast pod Strážnou
Tato oblast představuje počátek výrazných morfologických depresí na styku kulmských drob a břidlic s vilémovickými vápenci svrchního devonu. Infiltrovaná voda a občasné povrchové toky stékající z kopce Strážná (585 m n. m.) se po dosažení hranice vápenců postupně propadají do podzemí. Ve dně mělkých údolí je vyvinuto několik výrazných závrtů, do nichž každoročně mizí periodické povrchové toky po vydatnějších srážkách a jarním tání sněhu. Podloží je pravděpodobně silně tektonicky narušeno. Nejmohutnějším z těchto závrtů je závrt č. 3. Ten byl v roce 1961 otvírán speleologickým kroužkem ZK ADAST. Bylo zde dosaženo volných prostor s výzdobou. Vstup se v době jarního tání sesunul. Další činnost zde nebyla prováděna.
Z rukopisu J. Moučky:
Závrt leží asi 30 m JV od skalnatého hřbetu, probíhajícího od Z k V po hřebenu kopce zvaného V Sýčkách nebo Horka. V těsné blízkosti leží velká skupina závrtů a depresí. Asi 70 m západním směrem je geologická hranice vápencového území. Zde vyvěrá pramen. Voda se střídavě ztrácí v závrtě č. 3 nebo několika depresích vedle. V roce 1961 zde za vedení O. Keprta z Holštejna zahájila práce skupina Spel. kroužku ADAST. Závrt má rozměry 13 x 11 m a tvar obdélníka o hloubce 3 m. Od západu je přítokové korýtko. Šachta byla vyhloubena v nejnižším místě o profilu 75 x 80 cm. V hloubce 3 m se SV směrem objevila volná chodba, dlouhá 5,8 m a klesá několika stupni do hloubky 4,5 m, kde přechází v kruhový jícen o průměru 70 cm. Ve stropě chodby je několik úzkých komínů a na stěnách jsou sintrové náteky a krápníková výzdoba. Jícen na konci chodby byl původně ucpán zaklíněnými balvany a při pracech byl prohlouben do celkové hloubky 21 m od horního okraje závrtu. Ve spodní části propasti byla výplň tvořena starými žlutými a načervenalými jíly se štěrkem. U dna propast počala přecházet ve vodní jár s písky SZ směrem. Práce zde ztěžoval nedostatek vzduchu a proto se zde exkurze konaly po delší době. Úmrtím člena skupiny O. Keprta u kterého skupina bydlela a odchodem pracovníků na vojnu zde byly práce přerušeny. Po jarním tání se vstupní šachta sesula a tím byly další práce znemožněny. Při inundacích do závrtu teče voda a ihned se ztrácí, netvoří hladinu. Je pravděpodobné, že v závrtu je ještě jedna paralelní propast volnější. Prostory zmapovali v roce 1961 J. Moučka a A. Kubeš. V roce 1967 byl závrt připojen na polygonový tah holštejnskem.
Zmínka o závrtu ve sborníku speleologického kroužku ZK ROH Adamovských strojíren:
Mapa a popis prací prováděných na závrtu v 60-tých letech. Naskenováno ze sborníku "10 LET práce speleologického kroužku Závodního klubu ROH Adamovských strojíren 1954-1964"
Současný stav
Od chvíle kdy jsme před rokem pronikli do volných jeskynních prostor se v závrtu č. 3 uskutečnila řada akcí. V první fázi šlo hlavně o úpravy kvůli bezpečnosti. Po zajištění lokality jsme přešli do opravdového bádání a vrhli se na prohlubování propasti. K překvapení došlo zanedlouho...ve stěně propasti se objevil náznak stropního koryta a během dalších akcí se podařilo odhalit chodbu s oválným průřezem a volným stropním korytem. Chodba je v hloubce zhruba 20 m a směřuje k severu po výrazné dislokaci. Lokalita je velmi nadějná a zajímavá jak svou polohou tak geologickým vývojem. Aktuálně pracujeme na uvolňování chodby, která nás zatím bezpečně vede do neznáma pod masiv Strážné.
Předpoklad možného zkrasovění je směrem k J-JV. Existuje zde možnost napojení na teoretický odtok vod z oblasti propadání ve žlíbku pod Strážnou ležícím severně odtud a dále k Přítokové chodbě Staré Amatérské jeskyně. Tato otázka je důležitá jak z hlediska poznání geologicko-hydrografických poměrů v této málo známé oblasti krasu, tak i z hlediska možné ochrany zdrojnic podzemních krasových vod.
Související články:
Závrt č. 3 a jeho vazba na krasovění v paleozoiku